Oni jsou zvyklí na svůj  klid, pohodu a rytmus dvou stárnoucích lidí, kteří mají konečně čas sami na sebe a své koníčky. Moje mladší bezdětná sestra vede velmi volný studentský život v cizině a žije jen pro sebe, cestování a své kamarády (musím tedy říct, že ve studiu architektrury patří ke špičce a fakulta jí hradí veškeré náklady na studium) NICMÉNĚ Dbá velmi na to, abych já a moje rodina nijak neomezovala svobodný život našich rodičů a je ochotná mi dávat rady ohledně všeho, co se rodinného života týká. 

Byla jsem velmi rozčarovaná (z mého pohledu nereálnými) požadavky mých rodičů na to, jak má vypadat jejich interiér i přes to, že se jim po době pohybují dvě malé děti. Ze začátku jsem celé dny uklízela a uklízela a uklízela a děti za mnou chodily a prosily mě, abych si s nimi hrála. Bylo to hrozné. Nejsem zvyklá uklízet v době, kdy jsou děti vzhůru a já si s nimi mohu hrát a užívat si jich plnými doušky. Pak přijela moje sestra se svými radami. Rodiče se kolem ní točili a já si všimla jedné věci. Ona s nimi nevedla žádné dialogy. Rozdávala příkazy a oznamovala skutečnosti. 

Fajn, řekla jsem si. Taky to tak udělám. Jsem dospělá. Mám vysokou školu. Stojím v čele mateřského centra. Jsem ve vedení další neziskové organizace. Mám dvě děti, které vychovávám a mám manžela, který za mnou stojí. Jsem tedy způsobilá chovat se dospěle. Tak jsem odstranila kytky ze země do vyšších míst, z obýváku vystěhovala vysoké a nestabilní stojany na CD, koupila botník a koberec do dětského pokoje, aby jsme netahaly hračky do obýváku,  kde jedině je koberec ale hračky tu nebyly žádoucí.  Z pokoje mé sestry (já už pokoj doma nemám) jsem udělala ložnicic a večer jsem oznámila také svoje pravidla. 

A ono to funguje!!!! Vše si najednou tak nějak sedlo. Už se tu necítíme jako na návštěvě, ale jako doma. Naši chodí do práce a věnují se svým koníčkům, já jsem s dětmi doma a přemýšlím, jak je zabavit, protože tu nemají žádné kamarády a po večerech se snažím trochu pracovat. 

Obdivuji všechny, kteří žijí s rodiči. Je to velmi náročné a to oboustranně. Jsem přesvědčená, že ani pro moje rodiče není jednoduché denně snášet ten uragán, který tu svojí přítomností způsobujeme. Už jen proto, že tu nemáme svoji vlastní místnost a vše, co děláme děláme v jejich obýváku, v jejich kuchyni, v jejich koupelně,... Znáte to přísloví o dvou  kohoutech na jednom smetišti?